Trolejbus Škoda T 11, vznikl počátkem šedesátých let, jako představitel unifikované řady ŠM 11-T 11. Ač byl ve své době přelomovým vozidlem, k jeho sériové výrobě nikdy nedošlo. Jako hlavní důvody lze uvést trolejbusovou krizi šedesátých a sedmdesátých let, kdy ve světě panoval všeobecný odklon od tohoto druhu dopravy, karosérii odvoenou od autobusu, která nebyla zcela vhodná svou konstrukcí pro trolejbusový provoz a která měla plánovanou životnost pouze šest let proti trolejbusovým 11. Další důvod neuskutečněné sériové výroby můžeme vidět v tom, že vznikl v době RVHP, kdy se vše nové velice těžko prosazovalo. Trolejbus T 11 se měl výrabět i v linkové dvoudvéřové verzi a dokonce i jednodvéřový T 11 LUX. Lze též spekulovat o tom, že v případě sériové výroby autobusu ŠM 16,5 a zahájení výroby trolejbusu T 11 by jsme se dočkali i kloubové verze T 16,5. Trolejbusy T 11 byly první, které měly čast elektrické výzbroje umístěné na střeše (odpory) a udaly tak trend přemisťování el. výbroje na střechu vozů u dnešních nízkopodlažních vozů. Do dešních dnů se zachoval v Technickém muzeu Brno poslední vyrobený vůz této řady konkrétně plzeňský vůz ev. č.248.
1963: Funkční vzorek
-pření okno nedené, zadní dělené ale bez sloupku
-přední čelo kompletně převzato z autobusu
-vlnité boční plechy
-dělené nárazníky
-transparent nad předními dveřmi
-hliníkové blatníky
-pozičky
-široké sloupky u dveří, vedle 2. dveří stupačky pro výstup na střechu
1965: Prototyp
-nedělená čelní okna
-přední čelo nemá autobusovou mřížku chladiče ale plech na kterém bylo nejdřív umístěno logo výrobce podle vozů 9Tr a posléze v typovém provedení
-odpory zprvu pod vozem posléze přemístěny na střechu
-vybaven hákem vzdau s kompetní výábavou pro vlečný vůz (vzduchová + el. zásuvka)
-po nehodě vybaven děleným čelem a autobusovou maskou
1967: Ověřovací série (6 vozů)
-dělená skla
-stejně široké sloupky u dveří
-odpory na střeše
-vzadu jen hák bez vybavení
-na posledním voze v.č. 5008 byly zkoušeny různá vylepšení jako například okna se širokou větrací částí.